Skagen (Dánsko) 5.9. - 27.9.2015

Cesta absolvována na kole Superior RX 620.

A také vlakem, ale o tom až dále.

Pozn. datum na obrazcích o den chybně, kvůli špatnému nastavení. Čas by měl +/- souhlasit.

1.den sobota 5.9.2015

Zátiší – Kamberk – Vyšetice – Votice – Nazdice - Bučice – Vojkov – Kosova Hora – Sedlčany – Kňovice – Nalžovice – Borotice – Rybníky – Dobříš – Hostomice – Libomyšl

km 100, celkem 100, čas 6:43 (14.6 km/h)

na startu

přes vodní nádrž Slapy (Cholín)

na kopci za Dobříší

...a pod kopcem

   Vyrážím déle než jsem chtěl. Tak to bude dnes prostě volnější.

V Dobříši nějak špatně uhýbám a pak to beru nějakých cca 5 kilometrů polní cestou, jen podle citu. Jsem líný se vracet až do Dobříše.

   Ležení si zřizuju těsně za Libomyšlí, v nějakém sadu. Kolem třetí začíná pršet. Chvilku se rozhoduju, jestli to bude jen pár kapek nebo trakaře. Za chvilku je jasné, že to bude spíš ta druhá možnost, takže v rychlosti (a ve tmě) všechno balím a přesouvám se do libomyšlské autobusové čekárny. Jen co tam dojedu, tak začínají ty trakaře.

2. den neděle 6.9.2015

Zdice – Svatá – Karlov – Roztoky – Křivoklát – Městečko – Rakovník – Kněževes – Svojetín – Holedeč – Žatec – Chomutov – Hradečná

km 106, celkem 206, čas 7:00 (15.3 km/h)

čekárna Libomyšl

čekárna detail

Vilík v Karlově

panoramata

Křivoklát

Pověst o založení Rakovníka

...a ještě jeden komix z Rakovníka

bod ZBP 00091323-120 Y 797411.66, X 1024165.90 Z 410.02

Ústecký kraj, okres Louny, region Žatec

chmel je naše zlato

panoramata

příjezd do Žatce

kostel Přečaply


v Chomutově

   Ráno, když jsem ještě ve spacáku, si mě fotí nějaký pejskař. To si mě bude jako chtít dát na plochu nebo co?

Za Chomutovem vjíždím do Krušných hor. A hned se začíná kazit počasí. Váhám jestli se nevrátit dolů, ale je mi líto toho vyjetého kopce (resp. tedy jeho části), takže jedu dál. Začínají se objevovat blesky a tak trochu to přestává být sranda. Ale pořád jedu dál. A vyplatilo se. Na odbočce na Hradečnou je luxusní čekárna. V noci průtrž mračen, blesky, hromy, ale měl jsem zase jednou štestí.

   K dnešku mám v zápiscích ještě dvě poznámky, které ovšem nemůžu po sobě přečíst, takže laskavý čtenář je ochuzen o nějaké vtipné situace. Anebo je ušetřen – záleží na úhlu pohledu.

3.den pondělí 7.9.2015

Blatno - Mezihoří – Kalek - Rübenau (D) – Ansprung – Zöblitz - Sorgau – Wernsdorf – Forchheim – Lippersdorf – Grosshartmannsdorf – Eppendorf – Oederan – Bockendorf – Hainichen – Kaltofen

km 80, celkem 286, čas 7:20 (15.3 km/h)

pohled z čekárny

čekárna Blatno

čekárna detail

v Kaleku

Kalek

na Rübenau

historie obce Kalek

přechod do Německa

panoramata a silnička


u památníku, zřejmě rudoarmějcům

dnešní přístřešek

   Ráno nevlídné, že by psa nevyhnal. Nakonec se ale vykopu a vyrážím, i když déle než bych si představoval. Ale pořád prší a často zastavuju v čekárnách. V jedné čekárně jsem snad hodinu. Takhle tam nedojedu ani do Vánoc!

   Přechod do Německa. Nevítá mě zrovna vlídně. Ale odpoledne se počasí už vylepšuje.

Nocleh v nějakém přístřešku. Ani přesně nevím kde, trochu jsem se na mapě (1:300 000) ztratil.

4.den úterý 8.9.2015

Reinbach - Waldheim – Hartha – Coldditz – Grimma – Trebsen/Mulde – Wurzen – Eilenburg – Bad Düben - Schköna

km 137, celkem 423, čas 8:00 (17.1 km/h)

přístřešek ráno

viadukt

větrníky

cyklostezka

   Ráno u mne zastavuje auto. Po vysvětlení kdo jsem („turist mit dem fahrrad“) a odkud se se mnou osádka loučí českým „na shledanou“.

   Jak jsem se včera na mapě trochu ztratil, tak se ráno trochu hledám. První cesta z přístřešku není ta správná (končí v nějakém statku). Vracím se a nějak se vymotám, ani nevím jak.

   První nákup v Německu. Bohužel nemám minci na vozík, takže si hledám ve slovníku slovíčka, jak požádat o rozměnění. Oslovený nakupující říká, že drobné za pět Euro nemá, ale dává mi minci. Jakože je to v pořádku. Po nákupu ho vidím zase na parkovišti a minci mu vracím. A nechceš si jí nechat pro štestí na cestě? Ne, děkuju, v minci to není, snažím se říct německy, tak snad mi rozuměl.

Celkem často jsou tu cyklostezky.

   Jedu trochu do tmy, abych smazal včerejší manko, když jsem kvůli dešti často zastavoval. A po pravdě taky nevidím žádné vhodné místo k přenocování.

   V lesním úseku zaznamenám nějakou odbočku. Zatáčím tam. Je tu nějaký plácek, snad by to tady šlo. Už jsem rozhodnut pro širák a pomalu sundavám brašny a připravuju ležení – pár metrů (dobře možná desítek metrů, těžko se to ve tmě odhaduje) proběhne stádo divočáků. A navíc začínají troubit jeleni. Tím svým strašidelným způsobem. OK, že bych se chtěl nechat v noci ušlapat divočákama a sežrat jelenama (případně obráceně) – to není úplně hrdinská smrt. Vyklízím tedy pole (obrazně řečeno, ve skutečnosti to byl lesní průsek) a jedu (zbaběle, přiznávám) dál. V první vsi čekárnu nacházím. Sice je v centru , ale zato prostorná.

   Když už jsem ve spacáku, prochází někdo kolem. Zjevně si mě všimnul. Kruci! Svítí mi mobilem do ksichtu. „Dont shine my face, please“ říkám trochu podrážděně a snažím se nahmatat světlo z kola, které si vždy připravuju k ležení, že bych mu to oplatil. Ale nedaří se mi to. Chlápek ale má evidentně víc problémů sám se sebou, takže když tak nějak pochopí (snad) situaci, odklopýtává dál.

5.den středa 9.9.2015

Grafenhainichen – Oraniebaum – Dessau – Aken – Calbe – Förderstedt – Wolmirsleben – Oschersleben – Hamersleben – Hötensleben -  Schöningen - Räbke

km 161, celkem 584, čas 9:34 (16.8 km/h)

včerejší čekárna

ukazatele

větrníky

Tagebau Schöningen

cyklostezka k Schöningenu

noční čekána

ježci se vydávávají na noční pochůzky

   Nějak se zamotávám v Grafenhainichenu, toho samého chlápka se ptám na cestu dvakrát. Při druhém zeptání se mu dochází trpělivost, takže jde kousek se mnou, aby mi ukázal kudy z města.

   V kopci se ke mně připojují kluci na Simsonu. Jedou vedle mne snad pět minut. Nevím, jestli mě chtějí z kola skopnout nebo si se mnou povídat. Nakonec je to přestává bavit, zařadí vyšší rychlostní stupeň a jedou dál.

   Dneska to jede celkem dobře. Hodně cyklostezek podél silnic.

Čekárnu nacházím až za tmy. Je prosklená. Ač na nějaké vedlejší odbočce, pořád tady jezdí dost aut. Snažím se maskovat, ale pochybuju, že se mě jejich osádky nevidí.

   Když ulehnu do spacáku, začínají se ozývat nějaké zvuky za čekárnou. Že by si mě někdo všimnul? Takové jako dupání, možná dusot. Ne, nikdo si mně nevšimnul, ježci se vydávají na noční pochůzky.

6.den čtvrtek 10.9.2015

Königslutter am Elm – Oschendorf – Heiligendorf – Wolfsburg – Tiddische – Barwedel – Ehra – Boitzenhagen – Ohrdorf – Wittingen – Bad Bodenteich – Wieren – Lehmke - Rätzlingen – Oetzen – Römstedt – Ajarn

km 136, celkem 720, čas 7:57 (17.1 km/h)

větrníky

drobná kolize na silnici

větrník

další větrníky. překvapilo mě, že jich je v Německu tolik

ukazatel

německé řešení zneplatnění směru

do zákazu

dnešní čekárna

   Asi ve tři ráno u čekárny zastavuje auto. Chlápek vykládá nějaké tiskoviny a dává je do boxu v čekárně. Ptá jestli není zima. Trochu, ale ještě to celkem jde, snažím se odpovědět německy. Ve čtyři zastavuje další auto a další chlápek si bere předtím vyložené. Na nic se neptá. To mě nemůžete nechat vyspat?

   Ráno vyrážím celkem brzo, ale stejně musím kvůli rannímu mrazíku zastavovat, takže mi to příliš platno není.

Ve Wolmirslebenu trochu bloudím. Ptám se staršího cyklisty na cestu. Ujímá se mě a vede mě kolem jezera přes půlku města. Občas mu ani nestačím.

   V dalším městě taky trochu bloudím. Zastavuju na zástávce u čekajích na autobus a ptám se na směr. Nic. Ptám se ještě jednou. Žádná reakce. Hm, tak buď moje němčina je naprosto out anebo to jsou zombie. Nakonec se nějak vymotám i bez nich.

   V parku u hlavní silnice si dávám pauzu. Na silnice lehký ťukec.

Od kolemjdoucího dostávám Strážnou věž v němčině.

   Ke konci dne začíná trochu pršet. Zastavuju ve vesnické čekárně s tím, že až to přejde, vyrazím ještě na chvíli dál. Ale blesky a hromy, které se začínají ozývat, mě přesvědčují, že tu asi zůstanu, byť bude ještě chvíli světlo.

  Večer se v čekárně rozsvítí automaticky světlo. Což mojí snahu o nenápadnost zrovna příliš...nepodporuje. V deset se automaticky vypne.

7.den pátek 11.9.2015

Bohndorf – Thomasburg – Neetze – Hittbergen – Lauenburg/Elbe – Büchen – Hornbek – Breitenfelde – Koberg – Schönberg – Eichede – Pölitz - Bad Oldesloe – Bad Segeberg – Klein Rönnau – Daldorf – Rickling

km 164, celkem 884, čas 9:41 (16.9 km/h)

čekárna ráno

přes Labe v Lauenburg/Elbe

přes most

most z druhé strany

na Lübeck

rovně

větrníky

značka říká, kolik tanků most unese (není to třicet tanků, ani padesát)

zase větrníky. ale je jich tu tolik, že se jim nedá vyhnout ani v obrázkové části

ukazatel

Poznámky jsou dnes obzvláště nečitelné, takže jen heslovitě.

-ve čtyři ráno automatické světlo v čekárně. A kruci.

-s čekárnama to dnes není příliš valné. Už za tmy, celkem pozdě v noci zůstávám v jedné u hlavní třídy v Ricklingu. Ale mám štěstí, lidí tady moc nechodí, i když je páteční večer.

8.den sobota 12.9.2015

Neumünster – Padenstedt – Wasbek – Nortorf – Jevenstedt – Rendsburg – Büdelsdorf – Rickert – Kropp – Gross Rheide – Hollingstedt – Silberstedt – Jübek – Eggebek

km 139, celkem 1023, čas 8:20 (16.7 km/h)

čekárna ráno

řeka Eider v Rensburgu

po cyklostezce

   Ani ráno tudy nikdo nechodí. I když je tedy sobota, kolem šesté hodiny, tak to zase takový div není. Dnes vyrážím celkem brzy, už v půl sedmé šlápnu do pedálů. Takhle by to mělo být pokaždé (nebude).

Brzký čas si ovšem vybírá svou daň v podobě usínání za řídítky. Pomáhá pytlík rozinek a dopoledne, než se to zlomí, nějak přežívám.

   V Rendsburgu kávička bistru. Výborná. Ale dost možná je to i tím, že je to první káva na cestě.

Na mapě vidím jen dálniční mosty a trochu práce mi dá pochopit, jak se dostanu přes řeku Eider. Musím do výtahu a pak podchodem pod řekou.

   Na druhé straně probíhají nějaké běžecké závody, policie hlídá na uzavřených křižovatkách, tak se snažím příliš nepřekážet a rychle zmizet.

   V Büdelsdorfu jedu kolem uprchlického tábora z nějakých unimobuněk.
V poznámkách mám něco o nějaké ztrátě času, ale už nepřečtu o co šlo, takže o důvod ztráty času zůstane laskavý čtenář ochuzen.

Čekárna se mi dnes celkem relativně daří.

Dánsko celkem na dohled, zítra přes hranici.

9.den neděle 13.9.2015

Tarp – Haurup – Handewitt – Harrislee – Padborg (D) – Sogärd – Aabenraa – Hoptrup – Haderslev – Christiansfeld – Kolding

km 143, celkem 1166, čas 8:24 (17.0 km/h)

čekárna ráno

dálnice do Dánska

na německo-dánské hranici

první sváča v Dánsku

Sogärd

čekárny zatím nic moc, alespoň tedy pro moje účely. snad se to zlepší

přes dálnici č.8

zatím stále jen takovéhle prosklené zastávky

ukazatel

vítáme v Aabenraa

racek

Aabenraa

kotviště

větrníky a cyklisti

silnice

cyklistický kruhový objezd

ukazatel

ulice


v Koldingu

kotviště v Koldingu

   Ráno prší, vyrážím až v devět. Ale protože jsem usnul až hodně po půnoci, tentokrát mi to zase až tolik nevadí.

Kávička na nějakém tržišti (nebo co to bylo) u hranic.

Přechod do Dánska. U první lavičky v Dánsku si dávám pauzu. Pauzu a sváču. A první člověk, se kterým v Dánsku mluvím, je občan Polska, který je tady na návštěvě u příbuzných.

   Ve Vejle si kupuju něco, co vypadá jako naše makovka. Ale když do toho kousnu, tak je tam párek! Čekali byste párek v makovce?
Možná to tam bylo napsané, ale kdo má vědět jak se dánsky napíše párek?!

   V Christiansfeldu zastavuju na chodníku, abych si porovnal brašny. Z kadeřnictví vybíhá paní kadeřnice. Celkem rychle pochopí, že s dánštinou u mne nepochodí. Aniž bych jí o něco žádal sama od sebe mi nabízí vodu. Skoro ani nestačím zareagovat a mizí v provozovně, aby mi za chvilku přinesla petku. Po pravdě řečeno nejsem ještě úplně na suchu, ale celkem to přišlo vhod. Ještě se jen zeptá odkud jsem a mává mi na rozloučenou než zmizím za horizontem ulice.

   Je tady dost cyklostezek. Ale že by Dánsko byla nějaká čekárenská velmoc, to vůbec. Zatím vidím jen malé prosklé čekárničky. Třeba se to zlepší.

   Trochu bloudím za Koldingem a nevím kde na mapě zrovna jsem. Chci se zeptat nějakého běžce, ale zřejmě nechce ztratit tempo, tak na mne vůbec nereaguje.

   Začíná pršet, takže zůstávám v první čekárně, co se mi naskytne. Zatím asi nejhorší čekárna na cestě. Malá, prosklená, u hlavní silnice.
   Večer u mne staví nějací místní cyklisté. Zřejmě otec s dcerou. Kdo jsem, proč tu jsem a tak. Vidím, že otec vnitřně bojuje s tím, že by mě pozval k sobě domů, když vidí, že tady chci nocovat a že na mne prší, ale nakonec se pozvání nekoná. Ale nemám mu to nijak za zlé.

10.den pondělí 14.9.2015

Almind – Vejle – Lindved – Uldum – Rask Molle – Braedstrup – Salten – Silkeborg – Grauballe – Gronbaek – Bjerringbro – Tinbaek – Hammershoj – Hobro

km 138, celkem 1304, čas 8:24 (16.4 km/h)

včerejší čekárna se mi příliš nepovedla

havarované auto. svodidla jsou nepoškozena. jak se tam mohlo dostat?

havarované auto  - detail

Vejle

Vejle - ve městě

Jysk

Silkeborg

dnešní čekárna se mi nepovedla už vůbec

  Dopoledne si všimnu havarovaného automobilu v zalesněném srázu u silnice. Sice nevím, co bych měl udělat, kdyby v něm někdo byl (asi bych se snažil zastavit nějaké auto na silnici), ale i tak k němu slezu ze srázu. Nikdo v něm není. Ale stejně je záhada jak se sem dostalo. Svodidla jsou neporušená a ani stromy nejsou nijak zvlášť polámané.

   Ve Vejle (nebo Vejli, jak to mám sklonit? ) mě zase zastaví značka zákaz vjezdu cyklistům. Takže se městem musím nějak vymotat a vyjíždím z něj jinde než jsem myslel a než jsem chtěl, což způsobuje další motání za městem. Ale stejně jako každá voda steče jednou zhora dolů (a Stázička se dostane Kubovi za ženu), tak i já se vymotávám a jedu dál.

   V Silkeborgu si dávám kávičku na parkovišti u stánku. Paní říká, že její syn je zrovna se škokou v Praze na výletě. Kolega paní ze stánku mě na rozloučenou zdraví „dasvidáňa“, ale upozorňuji jej, že se mýlí. A to říkal, že v Československu kdysi několik měsíců pracoval.

   Dneska první defekt. Už jsem téměř zapomněl, že něco jako defekt existuje. Jsem z toho tak překvapen, že zapomínám i na fotodokumentaci. Oprava jde dobře. Jestli je to první a poslední defekt, tak se s tím smířím. Co mi ostatně zbývá jiného (i kdyby měl být první z mnoha).

   Odpoledne začíná pršet. Hledám čekárnu, ale nemám zrovna štěstí. Najdu jednu malou, ale je tak blbě umístěná, že vítr zahání déšť dovnitř. Rozhoduju se jestli zůstanu nebo pojedu dál. Nakonec tedy vítězí pokračování jízdy. Ale je to chyba, za chvilku začíná pršet a fičet ještě víc. Jedu ale prostě dál a doufám, že natrefím na nějakou vhodnou čekárnu. Ale kde nic tu nic. A už jsem v Hobru a celkem toho už mám plný brejle a zůstávám na městské prosklené zastávce. Alespoň se převlékám do něčeho trochu suššího a zůstávám v pololeže, polosedě na lavičce, ani nerozbaluju spacák.
Trudomyslnost dosahuje téměř maxima (míč jsem si nebral). A celou noc na mne svítí reklama na mazdu za 135 000 dánských korun.

11.den úterý 15.9.2015

Vebbestrup - Rold – Stovring – Aalborg – Hjallerup – Hallund – Jerslev

km 107, celkem 1411, čas 6:24 (16.7 km/h)

defekt

další defekt. tentokrát vylepšený o zničení si pumpičky

na Aalborg

nádraží


kostel

kotviště

most v Aaborgu

defekt u mostu

přes most

červánky

častý typ čekárny

   Hrozná noc. Spím sotva dvě hodiny. Někdy kolem třetí ráno přiváží paní noviny do kaslíku v čekárně. Moje přítomnost ji nijak neznepokojuje.

Asi v pět si někdo vyzvedává první výtisk. A moje přítomnost jej také nijak neznepokojuje.

   Na cestu vyrážím ještě před rozedněním, někdy před šestou. Už sice neprší, ale je celkem zima a navíc ještě usínám za řídítky. Za Hobro na mne zatroubí kamión. Proč troubíš, blbe, říkám si když mě předjíždí. Pak si ale všimnu české RZ, takže se mu musím omluvit. Zřejmě mě zdravil, když zaregistroval vlajku.

   Protože pořád ještě usínám, zastavuju po cca 10-ti kilometrech v další čekárně s tím, že si trochu dáchnu. Alespoň půlhodinky. Šlofík celkem pomáhá.

   Cestující přichozivší na zastávku se mne ptá (nejdřív dánsky, pak anglicky), jestli už jel autobus. Ne, nejel, jen z druhé strany směru.

   Za pauzičkou další defekt. Co se to děje? Začíná to tady vypadat už tak jako...seversky. Jako ze severských detektivek. Že by nějaké agresivnější jehličí? Nevím, opravuju a jedu dál.

   Za tři hodiny další defekt. No kruci, to už přestává být vtipné. Nyní je to ještě vylepšeno tím, že si ničím pumpičku. Ale mám celkem víc štěstí než rozumu (jako už tolikrát), že to zničení se mi povede jen pár desítek metrů od cykloobchodu, kterého jsem si všiml při nákupu proviantu. Takže nechávám odstrojené kolo (včetně brašen) na chodníku, a jdu do cykloshopu. Žel nejsem schopen specifikovat rozměr ventilku, takže se vracím pro vyndané kolo. Prodavač mi vybírá typ pumpičky. Žel je to taková ta bez šlahounu. Ale přidává mi k ní nástavec, abych si nezničil ventilek. 50 DK. Odbočka - pumpičku používám dodnes.

Brašny i kolo zůstávají na místě tak, jak jsem je na chodníku zanechal.

   Za další tři hodiny, v Allborgu, u zvedacího mostu, další defekt. Vždyť jsem dal na kolo nové pláště těsně před cestou. No nic, už nemám sílu se kvůli tomu ani rozčilovat, tak odevzdaně zase opravuju.

   Ve městě potkávám kolegu cyklistu. Teda potkávám – dojede mne a zastavujeme na krátký pokec. Štefan, je z Mnichova. Vyrazil z Hamburku. Chce jet kolem východního pobřeží na sever a pak kolem západního zpět do Německa. Bavíme se anglicko-německou směsí, občas je to skoro přes slovo na přeskáčku.Obdivuju jeho brašny (žel na pořízení fota jsem si nevzpomněl), on se zase zajímá o vlajku.

„You are proud on the your country“?

Reprezentace je jen jeden z důvodů vlajky, říkám anglicko-německou hatmatilkou. Ten druhý je ten, že jako k „aüslanderovi“ budou ke mně řidiči „more careful“.

   Dále se dozvídám, že spí hlavně v „animals buildings“. Cože, kde? V přístřešcích pro zvířata, krmelce, boudy na poli a tak. Nad „mýma“ čekárnama trochu kroutí hlavou, ale já zase kroutím hlavou nad jeho „animals buildings“. To mě ty čekárny připadají logičtější. Ale je to samozřejmě otázka pohledu.

   Jedeme spolu z Aalborgu do Hjallerupu. Štefan to chce vzít k moři, já zase spíš k severu, takže se loučíme s tím, že se možná zítra potkáme ve Skagenu (nepotkali).

   Ke konci dne trochu bloudím, ale zase čekárna se mi celkem daří. Což vzhledem k tomu, že bude nejspíš zase pršet, oceňuju. Snad Štefan našel nějakou zvířecí budovu.
   Dneska jsem času jízdy příliš nedal. Mohly za to časté defekty, schování se před deštem v čekárnách a trochu taky setkání se Štefanem. Ale zjištění, že nejsem na dánských cestách sám na těžko za to víc než stálo.

12.den středa 16.9.2015

Tars - Ugilt – Linderum – Sindal - Vogn – Jerup – Älbaek – Skagen

km 72, celkem 1483, čas 4:27 (16.2 km/h)

ráno řeším včerejší defekt

větrníky

kruhový objezd

Skagen 20 km

cyklostezka vřesovištěm


cyklostezka "akčněji"

informační tabule

pauzička

pokračování cyklostezky vřesovištěm

ve Skagenu

námořník mi kyne. anebo možná spíš lodím...

loď

maják

maják blíž

na pobřeží

u hvězdice. zadní kolo zase uchází

chatky

  

sušení

  Ráno zase řeším večerní defekt. Jen musím najít nějakou vodu. Nacházím jen větší louži. Ještě že přes noc napršelo. Opět mikrospická dírečka. Takže za včerejšek čtyři defekty.

   Cestou přes nějaké vřesoviště se předjíždíme se skupinkou cyklistů, zřejmě školní třídou. Na bundách mají nápis „Skagen 2015“.

Dojíždím do Skagenu a námořník mi kyne. U majáku si dávám vítězné pivo.

   Zůstávám na místě asi hodinku a protože si všimnu, že ještě trochu na sever je nějaké místo, kam chodí lidé, jedu k němu. Je tam hvězdice. S kolem to jde k ní těžko, ale nějak se mi daří nahoru dostat. Dělám foto a všímám si, že zadní kolo zase nějak uchází. Ale pomalu, takže opravu už nechávám do blízkého kempu, kde se chci zkusit ubytovat.

   Ze silnice vidím v prostoru kempu jen karavany. Ptám se jestli mají i chatky. Máme, říká paní na recepci. Takže si objednávám chatku na jednu noc.
Wifi nikde nevidím, ale stejně už je celkem pozdní odpoledne, takže budu mít co dělat, abych všechno stihnul. Dlouhá sprcha, praní, vyspravení několika duší,....
   Počasí tady na severu už nic moc a Dánsko není zrovna čekárenská velmoc, takže si nechávám v ČR zjišťovat vlaky odsud někam na jih Dánska. Zítra odpoledne by měl vlak jet, s jedním přestupem. Akorát se musím dostat na druhou stranu výběžku, do Hjorringu, což by mělo být méně než sto kilometrů, odhadem podle letmého nahlédnutí do mapy (nakonec je to o něco málo víc než polovina odhadnuté délky).

   Celou noc je velká bouřka, tak snad Štefan našel nějakou vhodnou animals building.

13.den čtvrtek 17.9.2015

Hulsing – Bunken – Tuen – Uggerby – Bjergby – Hjorring - vlak – Padborg – Harrislee (D) – Flensburg

km 76, celkem 1559, čas 5:15 (14.5 km/h)

chatka ráno

 

odjíždím z kempu

 

defekt ve vřesovišti (přední kolo)

 

další defekt ani ne za půlhodinku (zadní kolo)

 

zoo

 infotabule k zoo

 

pauzička

 

Hjorring

 

před nádražím v Hjorringu

 

přechod před nádražím střeží...nějací tvorové

 

vlak přistaven

 

odjezd v 18:06

 

přestup ve Fredericia

 

toto je přechod do Německa

 

trochu infantilní ode mne, ale nemohl jsem si to odpustit

   Ráno nějak přestávají v chatce fungovat zásuvky. Telefon je nabitý tak na polovinu, tak si jej nechávám dobít na recepci. Je tam ta stejná paní jako včera, stále příjemná a vstřícná.

   Žel, některé věci stále jsou po vyprání (tedy spíš po „vyprání“) stále mokré, ale na tom severském větru snad uschnou brzy.

Ve Skagenu hledám poštu, abych mohl poslat pohledy. Na to, že město je celkem malé, to hledání nejde úplně dobře. Poštu nacházím, ale je nějak zavřená nebo co. Musím se zeptat místního občana, který mě dovede do nějakého obchodního centra, kde má pošta pobočku (ta mnou nalezená zřejmě nesloužila pro obyčejné zákazníky).

   Vyrážím ze Skagenu do Hjorringu. Na vlak na jih Dánska. Po nějakých cca 12-ti kilometrech defekt. Přední kolo. Spravuju a jedu dál. Za další dva kilometry další defekt. Zadní kolo. Mírně panikařím, že snad nestihnu vlak v 18:00.

   Občas fouká tak silný protivítr, že se to ani nedá ušlápnout. Ale někdy kolem 16:00 přijíždím do Hjorringu, tak snad bude dost času na nalezení nádraží a obstarání jízdenek.

   Nádraží nacházím. Ale zdá se mi nějaké malé, když by z něj měl být vypravený vlak přes celý stát, jako zastávka na kraji města, i když je tedy v centru. Nějak nevidím ani pokladnu nebo nějakou výdejnu jízdenek. Nechávám se zmást mapkou na zdi (chybně vyhodnocuji, že znázorňuje nádraží ve městě, a přitom jsou na ní naznačeny železniční uzly tady na severu). Takže jedu dál jakože víc do centra (a přitom ale jedu z centra). Svůj omyl si uvědomuju po několika málo kilometrech, když vidím, že město za chvilku končí. A taky po dotazu na místního občana. Tak to nalezené nádraží bylo skutečně to nádraží, ze kterého chci jet.

Ale kde koupit jízdenku? Opět mi pomáhají místní. Jízdenky se kupují v obchodě v hale. Kdo to má vědět? Nicméně se tedy ptám u pultu na cenu lístku. 477 dánských korun. Nemám vybráno, takže musím ještě do bankomatu ve městě. Čas ještě relativně mám.
Jdu najít bankomat do města. Když k němu docházím, uvědomuju si, že jsem nechal šrajtofli na kole, které mám v cyklostavu u nádraží. Je to tedy jen několik set metrů, ale stejně. Peněženka zůstala na svém místě. Bylo to tedy jen pár minut, takže z toho nemohu činit závěry, že se v Dánsku nekrade, ale nevím, jak dlouho by vydržela na místě u nás. Ale na to také nemám nějaký výzkum s relevantmími daty, takže si hodnocení raději odpustím.

   Žel než jsem dokončil anabázi s výběrem bankomatu, vyměnily se pokladní. A ta, se kterou jsem se domlouval na jízdence už tu není. Takže zřejmě budu muset celou vysvětlovací anabázi s mojí chatrnou anglicko-němčinou absolvovat znovu. Ale naštěstí informace o mírně zmateném cykloturistovi byla předána a kolegyně je o mně a mém požadavku informována.

   Zakupuju tedy bilet a jdu se poflakovat kolem nádraží, do odjezdu zbývá necelá hodina.

A už se pomalu přesouvám na perón. Cože, tak malý, resp. spíš krátký vlak má jet přes celý stát? Resp. s jedním přestupem někde v polovině cesty. Zase se nechávám zmást a mírně panikařím, že jsem zase někde špatně. Ale nejsem. Opravdu je to můj vlak.

Takže nastupuju, je tam dokonce i místo na kola. Ve vlaku je wifi, takže se se snažím dohnat mediální půst za čtrnáct dní, ale příliš se mi to nedaří.

   Přestup v Fredericia. Snažím se s kolem přejet od jednoho kolejiště k druhému za pomoci výtahu, ale k zavření výtahu chybí několik málo centimetrů, ač jsem kolo umístil co nejvíc dovnitř co šlo. Tak nevím, možná mají v Dánsku kratší kola. Takže celou akci vzdávám a jdu po schodech. Což nejde tak úplně lehce.

Na přestup čekám relativně krátce a jedu dál na Padborg. Tam jsem někdy kolem půlnoci. I když jsem jel při cestě na sever kolem nádraží, přesto nevím, kudy dál. Takže se musím zeptat na místě se nacházejícího policisty kudy do Německa. Pokyne rukou kudy.

A někdy před jednou v noci přecházím hranici a jedu dál.

   Rozhlížím se po nějaké čekárně, ale kde nic tu nic. A protože je už někdy kolem druhé hodiny, spokojuju se s prosklenou zastávkou u nějaké výpadovky. Jak to bude vypadat ráno neřeším.

14.den pátek 18.9.2015

Munkbrarup – Langballing – Steinbergkirche – Sterup – Mohrkirch – Böel – Lindau (zvedací železniční most) – Rieseby – Eckernförde – Sehestedt (přívoz přes řeku Eider) – Bovenau - Brux

km 104, celkem 1663, čas 7:20 (14.2 km/h)

ráno na zastávce

u flensburgerského zálivu

tady bych měl k čekárně i wc

cyklostezka a silnice

dojíždím ke zvedacímu železničnímu i silničnímu mostu v Lindaunisu a naskakuje červená

na červené se se mnou dává do řeči partička seniorů na kolech

lodě mohou proplout (zde video)

cyklostezka kolem silnice

další větrníky

čekám na přívoz

na přívozu

přívoz v cíli

přes dálnici

   Vstávám pozdě. Cestující na zastávce. Ale je to zastrčenější zastávka, takže jich je tu jen málo. A daří se mi vystinout moment, kdy tu není nikdo a můžu vyskočit ze spacáku. Teda vyskočit, spíš se vysoukat. Po noční jízdě vlakem i na kole jsem trochu rozlámaný, což po pár kilometrech povoluje.

   V Lindau dojíždím ke zvedacímu železničnímu mostu. A začínají blikat světla. Představení začíná. Přes světly čeká i skupinka důchodců – cyklistů, tak se využívají pauzy a ptají se kdo jsem, odkud a kam jedu, kde spím a tak podobně.

   Přívoz přes řeku Eider. Mám k tomu napsanou ve svém cestovním sešitu nějakou poznámku, ale žel tak nečitelně, že to nedokážu po sobě rozluštit a laskavý čtenář tak zůstane ochuzen o nějakou vtipnou historku z přívozu.

Dnešní čekárna je sice menší, ale vcelku na dobrém místě.

15.den sobota 19.9.2015

Flintbek – Klein Barkau – Preetz – Ascheberg – Dersau – Damsdorf – Berlin – Gnisaau – Ahrensbök – Curau – Lübeck – Gros Sarau

km 120, celkem 1783, čas 7:30 (16.0 km/h)

čekárna ráno, zadní kolo zase prázdné

přes dálnici A215

tady rovně

Berlín (ne, není to hlavní německé město)

v Lübecku

přes Trave v Lübecku

cyklostezka lesem, trochu bloudím

   Ráno zase prázdná duše. Žel žádná louže v dohledu, takže musím několik set metrů do pole, kde stojí v brázdě voda. Je to zase zdržení, vyrážím pozdě.

   Nákup v supermarketu v Ahrenböku. Na parkovišti dva místí chlapíci na kolech. Baví se spolu. Jeden jde pak do obchodu, druhý mu povoluje ventilek a odjíždí. Tak nevím – kanadský žertík, nebo odplata za něco, co si řekli?

   Počasí výborné, ani vedro, ani zima. Kolem čtvrté hodiny však začíná pršet. A to jakože dost pršet. Takže je to od čekárny k čekárně. První, druhá, třetí, čtvrtá. Časová ztráta v součtu cca 2 hodiny.

   Vjíždím do Lübecku. S trochou obav, že budu bloudit ve větším městě. Přes město je cesta bez problémů. Na konci mi ale značka zakáže pokračovat a musím na cyklostezku. Která se ale od silnice odchyluje a vede z části lesem. Takže chvilku trochu bloudím. Ale nakonec se na nějakou silnici dostávám a jedu dál.

Dnešní čekárna na návsi.

16.den neděle 20.9.2015

Ratzeburg – Gadebusch – Schwerin – Crivitz

km 93, celkem 1876, čas 7:30 (12.4 km/h)

ranní čekárna na návsi

cyklostezka kolem silnice a ukazatel

čas na kávičku

přes hranici mezi SRN a NDR

už je podzim

ve Schwerinu

katedrála ve Schwerinu

oprava defektu v dešti

německý mezník (nebo bod PBPP?)

další defekt ze série (anebo spíš možná ten samý)

a tady konečně odhaluju příčínu. žel v momentě, kdy už nemám žádné lepení

noční zastávka v Crivitz

   Ráno vyrážím celkem brzy, i když rezerva v tomto stále je.

Začíná trochu pršet, ale je to spíš ověžující déšť. Počasí je dále výborné až znamenité. Jede se dobře, s přílovečnou písní na rtu. Dneska by to mohl být kilometrový rekord.
   Dostávám zprávu z ČR o rudých trenkách na Hradě místo Strandarty. Což mi taky vylepšuje už tak dobrou náladu. Směju se tomu snad deset minut.

   Protínám bývalou hranici mezi SRN a NDR, prostě mezi Západním a Východním Německem.

Za Schwerinem najíždím na cyklostezku. A dostávám defekt. Duše je v mžiku prázdná. A začíná se pomalu zatahovat obloha. Čekárna v dohledu žádná. Chvátám s opravou, ale nedaří se. Nevím proč. Jeden pokus, druhý, třetí a nic. Záplata nedrží. A náhradní duši už nemám. Počet náplastí se začíná povážlivě umešovat. Před cestou jsem dal nové pláště, tak jsem si nebral tolik lepení.
   Začíná pršet. Tedy pršet, spíš průtrž mračen. Čtvrtý pokus, zdá se, se vydařil. Nasazuju kolo, brašny a snad budu moci jet dál. Párkrát šlápnu a duše je zase prázdná. Co se to, krucipísek, děje?! Vždyť jsem kontroloval, jako vždy, i plášť! Průtrž neustává. Nedá se nic dělat. Deinstaluji zadní kolo. První pokus, druhý, třetí. Stále prší. Třetí pokus se snad podařil. Kontroluju i plášť.
Instaluju kolo do vidlice, nasazuju brašny a vyrážím. Pětkrát šlápnu a zcela jasně slyším zvuk podobný tomu, když se trhá plátno. Nadávám.
Takže zase brašny dolů, kolo z vidlice, vyndat duši. Zevrubně kontroluju plášť a je tam. Střep! Jak to, že jsem jej předtím přehlédl?!

V krabičce poslední dvě náplasti. Nechytá se ani jedna. Alespoň už neprší.
   Co teď? Příliš možností nemám. Instaluju prázdné kolo, brašny si dávám na řídítka, abych nezatěžoval prázdné kolo (moc dobře to s nimi na tomto místě nejde), beru si vestu, zapínám světlo a vydávám se pěšky dál doufaje, že po cestě bude nějaká čekárna a že v prvním větším městě bude cykloobchod.

   V jednu chvíli u mne zastaví auto se dvěma mladíky. Jedou proti mně, takže se ještě musí otočit do protisměru. Jestli nepotřebuju pomoc. Pomoc ani nepotřebuju, vysvětluju situaci a jen se ptám, kde by mohl být cestou dále nějaký obchod s věcmi pro cyklisty. Prý v Crivitzu by mohl být. Tak alespoň nějaká dobrá zpráva. Taky mi hraje do karet, když se toto stalo, že je dnes neděle (resp. že není sobota), tak alespoň trochu dostavivší se trudomyslnost mírně ustupuje, když už jsem si nevzal míč.
   Cestou žádnou vhodnou čekárnu nespatřuji, takže docházím až do Crivitzu. Což je od toho místa defektu cca 10 kilometrů. Procházím město sem a tam, ale žádný vhodný prostor k přenocování nenacházím. A protože už někdy k deváté hodině, zůstávám na prosklené zastávce před nějakou poliklinikou nebo možná nemocnicí.

   Někdy kolem druhé hodiny ranní na opačné straně silnice zastavuje sanitka. Nehouká, ale má puštený maják. Řidič vystupuje a jde směrem ke mně.
„Keine problem, ich bin nur ratturist“, volám na něj.
„Alles klar“, pochopil, směje se a vrací se do auta.

Doufám, že měl jen cestu kolem a nejel sem jen kvůli mně.

17.den pondělí 21.9.2015

Wessin – Mestlin – Golberg – Karow – Malchow – Jabel – Waren -
Möllenhagen – Penzlin – Krukow

km 125, celkem 2001, čas 7:15 (17.2 km/h)

zastávka ráno. kolo se kupodivu samo neopravilo

náměstíčko u zastávky

zachraňuje mě provozovna Jörga Prignitze

oprava před obchodem. pan majitel na mně klepe přes okno a nahušťuje duši automatickou pumpou

tady rovně

upoutávka na agromuzeum

další defekt

ve Warenu

   Daří se mi vstát dřív, než přijdou první lidi na zastávku. Anebo jsem možná ty první propásl, nevím.

Připravuju se na hledání nějakého cykloobchodu. Kolem čekárny prochází starší paní se psem. Ten se právě tady rozhodl udělat hromádku, takže se zastavuje, čeká a pak provádí úklid. A dává se mnou do řeči. Kdo že jsem, odkud jedu, kam jedu a tak podobně.
Paní se jmenuje Rita a na psa volá „Klauzí“.
„Unsere exprezident ist auch Klaus“, říkám.

„Und wo hast du geschlafen“?, ptá se.
„Hier“, ukazuju na čekárnu. A taky na kolo, abych osvětlil problém.
A ptám se po nějakém obchodu s cyklopotřebami.
„Komm mit mir“, zavelí.
   A jdeme do nějakého supermarketu. Brašny nechávám před obchodem a Rita u nich nechává Klauzího. Jakože bude hlídat. Možná jsem neuvedl, že je to takový ten kabelkový psík, takže představa o hlídaní mě trochu rozesměje, ale nahlas neříkám nic.
V obchodě mají jednu stěnu s nějakými cyklistickými věcmi, žel nejsem schopen poznat, jestli ty duše mají ten můj systém ventilku. Takže říkám, že bych spíš potřeboval nějaký specializovaný obchod.
Klauzí brašny uhlídal (i když bych se o ně nebál ani bez něho).

Za pát minut dojdeme k tomu cykloobchodu. Je asi kolem osmé, otevřeno mají od devíti.

Rita mi ještě na rozloučenou nabízí, jestli se nechci u nich umýt a tak, že prý se nemusím bát, manžel je prý doma. Ale s díky odmítám.

   Mám tedy ještě asi hodinku čas, takže jdu zevlovat na náměstí. Prochází kolem nějaký občan, tipnul bych si ho na nějakého lepšího řemeslníka (moderní monterky). Chvíli se na mne dívá a pak vytahuje peněženku. Moc to zatím nechápu. Chvíli se v ní hrabe a pak vytahuje 5 Euro. To vypadám až tak zoufale?
„Nein, danke, ich habe geld“, pokouším se oponovat a snažím se mu vrátit bankovku. Ale mává rukou a rychle odchází.

Nicméně už je kolem deváté, takže se vracím k obchodu.

Už je otevřeno, dokonce nejsem ani první zákazník.
Duše mají, dokonce i s tím mým ventilkovým systémem. Kupuju raději tři. A k tomu ještě tři balení lepení.
„Gestern ich habe schrebe“, říkám na vysvětlení.

„Sie retten mich“, dodávám ještě, pan majitel (starší pán) se směje“.
   Kolo mám rozložené na ulici před obchodem, začínám hustit. Majitel na mne klepe skrz výlohu a ukazuje, že mám jít dovnitř. A nahušťuje mi kolo automatickou pumpou.
   Tak sláva, konečně už zase můžu jet (do dalšího defektu, na který jsem ale už připraven). Pro příště musím najít nějaký způsob, jak ty defekty nějak zásadně eliminovat použitím nějakého speciálního materiálu (což se stalo objevením existence protiprůrazových pláštů – viz. cesta z roku 2016, kdy jsem měl na 4 tisících km pouze jeden defekt).

Další defekt přichází už kolem třetí hodiny.

   Protože jsem včera i dnes dopoledne několik hodin ztratil, snažím se jet do noci. Nicméně jsem na nějaké hlavnější silnici, je tu celkem provoz. Ale zatím není kde zastavit, takže jedu dál. Navíc to vypadá v noci na déšť, takže bych dnes raději čekárnu.
A zase mám jednou víc štestí než rozumu. Je tady. Sice u silnice, ale celkem daleko od domů.

18.den úterý 22.9.2015

Wulkenzin – Neubrandenburg – Burg Stargard – Alt Käbelich – Woldegk – Strasburg – Wilsickow – Pasewalk – Löcknitz – Krackow – Damitzow

km 121, celkem 2122, čas 8:05 (15.0 km/h)

tahle čekárna mě včera zachránila

čekárna uvnitř

panoramata (Wulkenzin)

ukazatel

doprava na Woldegk

silnička

trojpodstavcová soustava?

nevím, libelu jsem nekontroloval, ale skoro se zdá, že to kolegům spadlo

těmto kolegům

větrný mlýn

první ukazatel na Štětín

přes dálnici A20

tady rovně

a tady se rozhoduji, že přes Štětín nepojedu

stavba větrníků - infocedule

stavba větrníků - jeřáby

větrník (poslední, slibuju)

noční čekárna

   Zase vyrážím později (cca 8:00) než bych mohl.

Dostávám zprávu že pohledy došly.
Počasí: trochu pod mrakem, trochu fouká, ale celkem dobré.
   Sotva kilometr po vyjetí z čekárny mě předjíždí automobil. Řidička na mojí úrovni zpomalí a volá na mne asi něco jako „fahre radweg“.
Volám zpět „Ich sehe keine radweg“, ale už mě asi neslyšela.
Když je vedle silnice cyklostezka, tak se snažím jet po ní, ale tady opravdu žádnou nevidím.
Pořád je trochu pod mrakem, takže jedu stále v reflexní vestě.
   V Pasewalku před supermarketem mě dojíždějí dva cyklisté. Odkud jsem, kam jedu, jak dlouho jsem na cestě, jestli se nebojím a tak dále a tak podobně.
   Měl jsem naplánovaný přechod do Polska přes Štěstín, ale protože se už blíží večer a byl bych v noci ve větším městě, uhýbám nějakých cca 25 km před ním na jih s tím, že hranici překročím až zítra někde jižně od Štětína.

   Už si začínám myslet, že dneska čekárnu nenajdu, ale jedna tu je. Na křižovatce k Damitzowu,u silnice (kde jinde by taky měla být, že), ale mimo domy. A je celá obezděná, tady mě ani nikdo neuvidí. I tak při psaní poznámek, když vidím světla automobilu, raději baterku zhasínám.

Sotva co se někdy kolem jedenácté nasoukám do spacáku (nekecám, je to minuta, maximálně dvě), zastavuje před čekárnou nějaké auto. Ven nevidím. Co to zase je, to mě nemůžete nechat v klidu?
Policie! A kdo že jsem, co tu dělám. A pasport, samozřejmě. Přijeli zřejmě na něčí zavolání, ale když zjistí, že jejich zemi ode mne žádné nebezpečí nehrozí, přejí mi dobrou noc a jedou napsat hlášení. Alespoň se zítra jejich velitel při čtení pobaví.
Ale opravdu jsem si myslel, že jsem v této čekárně neviditelný.

19.den středa 23.9.2015

Tantow – Mescherin – Gryfino (PL) – Pniewo – Rožnowo – Banie -

Piaseczno – Row – Dobropole – Stoleczna – Babin – Warnice – Smolnica – Debno – Kostrzyn nad Odra – Górzyca – Radów – Kowalów

km 135, celkem 2257, čas 8:35 (15.0 km/h)

čekárna ráno. opravdu jsem si myslel, že tady mě nikdo nezmerčí

čekárna uvnitř

rovně na Gryfino

Polsko za kilometr

Mescherin, poslední německé sídlo na cestě

k mostu přes Odru

hraniční strážní věž

přes Odru (západní)

Odra (se stážní věží v pozadí)

v Polsku

rychlostní limity

Park krajobrazowy

Gryfino, první polská ves na cestě

ještě že je tady cyklostezka a nemusím jet po kočičích hlavách

přes Odru (východní)

na Rów

cyklostezka kolem silnice

silnička

okres Mysliborski, obec Myslibórz

chvilku po kočičích hlavách

přes Wartu v Kostryzyně nad Odrou

pokus o foto zapadajího slunce

   Ráno opět pomalejší start, než bych si představoval. Prostor pro zlepšení v tomto ohledu stále existuje.
Přechod do Polska. Kvalita silnic se zaznamenatelně zhoršuje, objevují se kočičí hlavy.

   Zastavuju u nějakého rybníka, jakože se opláchnu a tak. Přišourá se ke mně místní ochmelka. Směje se mému počínání a naznačuje pantomimicky taky hygienické úkony. Pak se zeptá, jestli bych mu nedal nějaké peníze.
Ještě jsem nestačil vybrat zloté, říkám, ale mám tady pět Euro. A podávám mu tu samou bankovku od toho řemeslníka (jak jsem si ho pro sebe označil) z Crivitzu. Ochmelka z toho má druhé Vánoce a zcela nečekaně mi dává hubana. Naštěstí jen na tvář. Ale i tak cítím odér destilátů a bůhví čeho dalšího, že se mi z toho zvedne lehce kufr, ale situaci ustojím. I když samozřejmě že já asi taky úplně po dvou tisích kilometrech zřejmě úplně nevoním. Ale to už ochmelka peláší pryč a radostně mi mává pětieurovkou v ruce. Takže jsem nyní zafungoval jako pošťák mezi německým a polským občanem.

   Dnešní čekárnu řeším už za tmy. Bohužel ve městě, už je celkem pozdě a nechci riskovat, že bych dál nic neobjevil.

Před čekárnou je obchod, ještě je otevřeno a místní se ještě zastavují pro nějaké drobnosti. Takže to je jedno auto za druhým. Budu muset s ležením počkat, až obchod zavře, zatím dělám, že mám jen pauzu. Ale celkem zbytečně, nikdo kolem čekárny ani neprošel.

Děda vychází z obchodu, sedá do auta, to ale odmítá naskočit. Motor sice slibuje, ale v poslední chvíli si to rozmyslí. Tak se ho řidič pokouší na rovince sám roztlačit, částečně je venku a částečně v autě. Přiskočím ku pomoci a motor naskakuje. „Kurva“, volá za mnou děda. Naštěstí vím, jakým způsobem tohle slovo používají , takže to beru jako poděkování.

   Žel, další dvě poznámky k tomu dni jsou v mém cestovním zápisníku tak nečitelné, že laskavý čtenář zůstane ochuzen o další vtipné příhody a postřehy.

20.den čtvrtek 24.9.2015

Rzepin – Lubin – Gadków Wielki – Pliszka – Kepiny – Budachów – Bytnica – Struga – Krosno Odrzaňskie – Dabie – Lubiatów - Bogaczów - Nowogród Bobrzaňski – Miodnica – Žagaň – Czerna

km 140, celkem 2397, čas 9:10 (15.3 km/h)

ranní čekárna

čekárna uvnitř

obchod před čekárnou

držím se ukazetelů na kamenech

lesem

Kepiny

po písčitých cestách to moc dobře nejede

přejezd přes koleje

na Bytnicu

náves

luxusní cyklostezka

 

zase předs Odru

asi tady budou nějaké volby

defekt

okres Zielonogórski, obec Nowogród Bobrzanski

něco pro ctitele socialistické architektury

Žagaň

noční čekárna u dálnice

před čekárnou je čerpací stanice pohonných hmot

   Ráno vyrážím celkem brzy, už před sedmou. Ale je zima, stejně musím zastavit, aby mi neupadly ruce, takže je to vlastně jako obvykle.

   Jede to nějak pomalu, začínám trochu pociťovat únavu. Ale během dopoledne to nějak mizí.

Trochu bloudím mezi Pliszkou a Bytnicí, najíždím na lesní písčité cesty. Před kolem mi skáčou jeleni přes cestu. Ale nakonec se nějak vymotávám a jsem zase na asfaltu.

   Mezi Bytnicí a Krosno Odrzaňskie (jak se tohle skloňuje?) pěkná cyklostezka.

   Plánuju si, kam bych se tak mohl dnes ještě dostat a v ten moment další defekt. Voda nikde není, takže dávám poslední novou duši z Crivitzu.
   Ve městě jsem ptám trojičky chlápků na cestu ukážou mi směr, ale vysomrují na mně 7 zlotých. Chtějí víc, ale říkám, že ještě budu zloté potřebovat. Trochu mě to překvapilo, že somrují zrovna ode mne. Jsem pak na sebe naštvanej, že jsem podlehl a dal jim těch sedm zlotých. Nejde o tu částku, ale o princip. Navíc nevypadali zrovna na bezdomovce.
   Ocitám se u dálnice, takže je tady trochu větší provoz. A protože už je někdy k deváté hodině a tma, zastavuju za přejezdem dálnice u čekárny. Žel je naproti čerpací stanice pohonných hmot, snad bude klid.

V noci mám dvě (na sobě nezávislé) návštěvy. Jedna z nich jde až ke mně do čekárny a po několikavětné výměně (kdo jsem, proč tu jsem, atd.) se se mnou loučí rukou dáním.

21.den pátek 25.9.2015

Ilowa – Ruszów – Jagodzin – Wegliniec – Zielonka – Dlužyna Dolna – Przesieczany – Gronów – Nová Karczma – Siekierczyn – Mikulowa – Radzimów – Zawidów – Habartice (CZ) – Pertolice – Frýdlant – Albrechtice u Frýdlantu

km 105, celkem 2502, čas 7:30 (14.0 km/h)

čekárna ráno

krávy jdou na pastvu

pauzička

tuhle cestu jsem nezvolil dobře

přes dálnici A4

defekt

silnička s panoramatama

a za chvíli další defekt. anebo nevydržela moje oprava

na Zawidów

v Zawidówě

opouštím Polsko...

...a už jsem zase v ČR

bod ZBP 00090220-11 , zajišťovák ke kostelu v Zawidówě

   Ráno, celkem brzy, u mne zastavuje motorkář. Nebo možná spíš mopedista. A ptá se jestli nemám piko. Anebo jestli nechci piko. Ale nevím, možná špatně rozumím. Anebo tu situaci špatně chápu. Každopádně po mé negativní odpovědi (ať už byla na jakoukoli otázku) hned odjíždí pryč.
   Vyrážím brzy, jede se dobře a zlehka. Na rozbité silnici však dostávám defekt. Bohužel však žádná voda poblíž, takže se snažím hledat dírku v duši pouze sluchem. Což se mi zadaří až tak po pátém nahuštění. Provádím lepení a vyrážím dál. Za chvíli ale další defekt. Na tom samém kole. Při té smůle mám alespoň štěstí, že jsem se ocitl u potoka. Počet nových duší je 0, takže musím lepit. Snažím se spravit ještě dvě další duše, abych byl připraven na další defekty. Oprava se daří, ale stejně jsem tímhle ztratil odhadem dvě hodiny, možná víc.
   V Zawidówě se chystám provést poslední nákup. Před prodejnou postává nějaký týpek. Evidentně lehce mentálně retardovaný. A možná i trochu přiopilý. Chce peníze. Říkám, že si nakoupím a pak mu něco dám (pozn. mimo: tohle je trochu jiná situace než u trojičky na rohu ze včerejška).
   Když ale vyjdu z obchodu, už tam není. Tak to má smůlu, nebudu ho po Zawidówě nahánět.
Přechod hranice , foto u bodu základního bodového pole 00090220-11

(Y 683945.51 X 946 279.13, Z 242.84). Je to zajišťovací bod ke kostelu v Zawidówě, ale pozor, ten je přečíslován na 00090220-2020! Je to stejný bod jako z roku 2006 při cestě k Baltu.

   Myslel jsem, že bych se mohl dostat ještě dnes za Liberec, ale zdržely mě ty defekty. Někdy před osmou jsem v Albrechticích, silnice je úzká, resp., krajnice za bílou čárou skoro žádná, provoz celkem značný, takže se rozhoduji zůstat v místní čekárně. Sice by se dalo ještě hodinku, možná trochu déle, jet, ale v Liberci, pátém největším městě ČR, bych byl už za tmy.

22.den sobota 26.9.2015

Mníšek – Liberec – Šimonovice – Proseč pod Ještědem – Český Dub – Buřínsko – Mohelnice nad Jizerou – Mnichovo Hradiště – Bakov nad Jizerou – Dolní Stakory – Kolomuty – Holé Vrchy (divadlo Bouda) – Semčice – Jabkenice (muzeum Bedřicha Smetany) – Loučeň – Krchleby – Nymburk – Hořátev – Písková Lhota – Kostelní Lhota – Pečky – Radim – Plaňany – Žabonosy

km 132, celkem 2634, čas 8:10 (16.2 km/h)

čekárna v Albrechticích

čekárna uvnitř

v Liberci

zastávka Davida Černého - Večeře obrů

liberecká radnice na náměstí Dr. E. Beneše

jet kolem Liberce a nevyfotit si Ještěd?

kruhový objezd pod E 442

panoramata

Rašovka (610 m.n.m.)

další panoramata

Středočeský kraj, okres Mladá Boleslav

v Mnichově Hradišti je zakázán podomní a pochůzkový prodej

divadlo Bouda (Holé vrchy)

repertoár pro ročník 2014/2015

Oldřich Nový jede vyzvednout Adinu Mandlovou?

muzeum Bedřicha Smetany v Jabkenicích

mistrův pomník

okres Nymbruk

přes Labe v Nymburku

okres Kolín

Pečky náměstí - Labyrint

Ráno vyjíždím do mlhy, v údolí pak už mizí.
Před Liberecem mi značka zakazuje pokračovat po silnici. Chybně odbočím a trochu bloudím. S radou od místní obyvatelky pak cestu na na kole do Liberce nalézám.

Přes Liberec se mi ovšem také úplně nedaří. Vjíždím do něj někdy kolem deváté a vyjíždím až někdy před jedenáctou.

Až do Rašovky cesta do vrchu, pak už jedu až do konce dne skoro stále z kopce, nebo po rovině. Odsýpá to celkem rychle, zvlášť když se dostávám do mladoboleslavské roviny (která je údajně jako mlat ), která dále přechází v rovinu kolínskou.

Jak se blížím k cíli, tak ty poznámky trochu flákám, takže víc už toho k dnešku není.

Čekárna v Žabonosích. Nebo v Žabonosech? Jak se to skloňuje?

23.den neděle 27.9.2015

Hradenín – Svojšice – Zásmuky – Hatě – Uhlířské Janovice – Mitrov – Zbizuby – Licoměrsko – Tehov – Zdislavice – Pravonín – Načeradec – Pravětice – Štamberk – Kamberk – Zátiší

km 78, celkem 2712, čas 6:10 (12.6 km/h)

čekárna Žabonosy

čekárna uvnitř

okres Kutná Hora

památník Rudé armádě - Svojšice

defekt v Uhlířských Janovicích

přes Sázavu u Kácova

okres Benešov

přes D1 u exitu 49

Blaník

silnička

vítězné pivo v Kamberce

uvítací cedule

uvítací cedule - detail. To s Marco Polem je interní vtip, v případě zájmu vysvětlím osobně nebo e-mailem

podrážky v cíli (na začátku byly nové)

velmi orientační plán trasy

Jestliže včera jsem poznámky flákal, tak dnes jsem si nezapsal žádné, takže jen napíšu (při dolování paměti po téměř pěti letech), že jsem měl defekt v Uhlířských Janovicích, že to jede nějak pomalu a že s profesním kolegou (nazdar Fando) ladím průběžně čas vítězného piva v Kamberce. Kolega mě vyhlíží z balíků slámy za Štamberkem, vidím ho jak z nich seskakuje.

                                                                                                                                                                                                    v Táboře 15.6.2020

 

Přidat komentář

Jméno:
E-mail:
Nadpis:
Zpráva :
Kontrolní kód:

Zvýrazněné položky jsou povinné.

Přehled komentářů

1. parádní komentář (hana volemanová, 19. 6. 2020 15:50:00) Odpovědět

   vaší cestu mi poslala vaše maminka tonička,předešlou z litvy-asi .mi poslal m,hozman,je to čtivé.velice pěkný komentář.zdraví hana v.

2. Díky, náš velký obdiv. Blahopřejeme. (Svatkovi, Mladá Vožice, 18. 6. 2020 19:31:02) Odpovědět

   To jsou ale na světě šikovný klucí. někdo by to nedal ani autem a ono se to dá zvládnout na kole. Kdo umí, ten umí a ti ostatní, víš co? Krásně nafocený, nádherný vtipný komentář a hlavně dobrá kondička
   
   
   
   
   .