Zátiší-Tallinn-Košice 27.8. - 23.9.2016
Cesta absolvována na kole Superior RX 620.
Pozn.: z Estonska to chci vzít přes Bělorusko, abych nejel ty stejné státy. Takže si vytisknu žádost o vízum, co vím to vyplňuju a nějaké položky nechávám prázdné, jakože to vysvětlím na místě. Naiva! Nabíhám tedy na začátku července na běloruské velvyslanectví.
„Ale tady vám chybí datum vstupu“, říká paní za přepážkou.
„No ale já nevím kdy se tam dostanu“.
„A tady vám chybí pozvání“.
Na to nemám co říct.
„A ještě potřebuju mít doklad z hotelu, kde budete ubytován“.
A ještě několik dalších věcí typu velikost nohy nebo kdy jsem začal chodit na nočník.
Abych to zkrátil – vzhledem ke způsobu mého cestování jsem vízum nedostal, takže Bělorusko zůstane ochuzeno o mou přítomnost.
Pozn. č. 2 – datum na obrázcích o den chybně, kvůli špatnému nastavení fotoaparátu. Čas by měl +/- souhlasit.
1.den sobota 27.8.2016
Zátiší – Načeradec – Pravonín – Trhový Štěpánov – Zruč nad Sázavou – Červené Janovice – Třebonín
km 60, celkem 60, čas 4:12 (14.3 km/h)
na startu
Ráno ještě balím poslední věci. Nějak mě to znaví tak, že vyjíždím až v pozdním odpoledni. Tak zase není asi nutné přepálit start.
Úplně dobře se nejede. Je vedro. Na konci dne se v tomto ohledu trochu zlepšuje.
Kvůli zavřené silnici přes Želivku musím měnit trasu, kterou jsem si v mapě naznačil.
2. den neděle 28.8.2016
Čáslav – Vlačice – Semteš – Jankovice – Brloh – Pelechov – Choltice – Nákle – Kleštice – Jezbořice – Mikulovice – Ostřešany – Tuněchody – Úhřetická Lhota – Dašice – Vysoká u Holic – Jaroslav – Sruby – Choceň – Svatý Jiří – Kerhartice
km 122, celkem 182, čas 8:12 (14.9 km/h)
první čekárna na cestě
Pardubický kraj
altánek u cyklostezky
Ráno se budím tak na třikrát. Čekárna nebyla příliš pohodlná. Navíc mě budí i traktorista, který už od časných hodin oře pole vedle čekárny. I na dálku vidím jak při pohledu na mne kroutí hlavou.
Slunce začíná pálit už od rána.
V poledne si dopřávám doping v podobě piva v hospodě, která má ale ještě zavřeno. Ale cyklistům paní točí. Vím, jsem na silnici, ale v tomhle vedru to pivo snad už v sobě nemám do další zatáčky.
Ze začátku se jede dobře, později trochu hůře. Začíná mi být jasné, že rychlost příliš neovlivním, takže musím kilometry nahnat delší jízdou, což znamená že se nemůžu válet ve spacáku do osmi!
Trochu bloudím za Čáslaví. Měl jsem si pořídit nějakou aktuálnější mapu ČR.
Pohrdám čekárnou v Hrádku, protože se mi zdá malá a jedu dál. Na předměstí Ústí nad Orlicí jsou ale jen prosklené zastávky. Rozhoduju se že se vrátím a čekárně se omluvím. Při cestě zpět si ale všimnu přístřešku na cyklostezce, takže omluva se nekoná.
3.den pondělí 29.8.2016
Ústí nad Orlicí – Letohrad – Mistrovice – Jablonné nad Orlicí – Orličky – Červená Voda – Králíky – Hanušovice – Jindřichov – Branná – Jeseník – Rejvíz
km 121, celkem 303, čas 9:13 (13.1 km/h)
altánek ráno
Jablonné nad Orlicí
pauzička u křížku
Orlické hory
to je samá pauza a žádná jízda
cyklostezka mezi Králíkama a Červeným potokem
na kopci
Olomoucký kraj, okres Šumperk
Jeseník 31 km
větrníky
už jsem v Jeseníku
noční čekárna v Rejvízi
Díky altánku a infocedule u něj si ráno všimnu, že až do Letohradu je cyklostezka, takže najíždím na ní. Občas tedy nevím, jestli někde chybně neuhýbám.
Ráno se mě ptá místní jestli jsem neviděl nějakého vlčáka. Zřejmě se mu zaběhl. Neviděl.
V Jablonném se ptám dědy na cestu. „A kam jedeš“? „Do Estonska“. „Do Estonska? Neblbni, vrať se, tam tě akorát okradou“.
Jeseníky mi dávají trochu zabrat. Na rovince se těším na kopce a v kopcích se těším na rovinky. Člověk není nikdy spokojen.
Začíná pršet v tu nejnevhodnější dobu, když se nemám kde schovat. Trochu prochládám.
Oběd v Králíkách. Nějak mi to nesedlo a je mi trochu blbě. Snad se to nějak napraví. Taky mě začíná zlobit koleno. To tedy dost brzo!
Za Jeseníkem jedu do kopce až do noci. První vhodnou čekárnu vidím až v Rejvízi. Je ale pod nějakou hlučnou hospodou. Zkouším jet dál a na druhém konci je celkem jedna vhodná.
4. den úterý 30.8.2016
Zlaté Hory – Petrovice – Jindřichov – Osoblaha – Pomorzowicki (PL) – Klisino – Glogówek – Krapkowice – Srzelce Opolskie – Jemielnica - Zawadzkie – Pludry – Dobrodzieň – Goslawice – Sierakow Šlaski
153 km, celkem 456, čas 9:19 (16.4 km/h)
ranní čekárna v Rejvízi
pohled na Zlaté Hory
Osoblaha
Osoblaha - náměstí
přes hranici do Polska
zvykám si na nové značení
kostel
okres Strzelecki, obec Strzelce Opolskie
po schodoch
rondo
dobrý den v Dobrý den (trapný vtip, ale nemohl jsem si to odpustit)
tak kam
noční čekárna
Ráno na zastávce cestující už někdy v půl šesté. Daří se mi vyrazit už v půl sedmé. Takhle by to mělo být vždy (nebude).
Studánka u Hříbku (viz. foto), doplňuji si zásobu vody.
Poslední jesenický kopec za Zlatými Horami (Biskupská rozhledna).
Oběd v hospodě v Osoblaze. Paní od vedlejšího stolu všechny diriguje. „Ty si dej to a to, ty skoč domu pro to a to...“. Trochu jako nějaký místní capo di tutti capi.
Přejíždím do Polska.
Cesty nejdříve špatné, pak dobré, na konci dne zase špatné. V jednom několikakilometrovém úseku musím jet v koleji v asfaltu, když se nechci dostat příliš do středu silnice.
Jedu zase do tmy. Poslední co jsem sehnal je prosklená čekárna před místní hasičárnou nebo co to je. Snad nebudou mít zrovna nějaký výjezd.
5.den středa 31.8.2016
Panoszów – Przystajň – Krzepice – Danków – Popów – Makowiska – Strelce Wielkie – Kleszczów – Bogdanów – Wožniki – Grabica – Rusociny – Tuszyn – Žeromin
km 162, celkem 618, čas 9:50 (16.5 km/h)
čekárna ráno
cedule s kilometry
další kostel
chvilku po cyklostezce
značka pro cyklisty. význam je jasný, ale stejně to vypadá vtipně
silnička
a tady praská lanko
okres Lodzki Wschodni, obec Tuszyn
Během noci mě vzbudí snad šest lidí. Co že jsem zač, proč jsem tady, a tak podobně. A ještě alespoň dvě auta. Jeden ochmelka mi pořád dává spacák přes hlavu, abych snad nenastydnul. Pořád ale lepší než kdyby na mne vytáhl kudlu. Kdyby mě tak raději nechali vyspat. Ráno jsem unavený, jako kdybych nic nenaspal. Vstávám dřív než přijdou cestující, vyrážím už v šest. Je ale už dost zima, takže stejně musím za chvilku zastavit a chvíli počkat a trochu ulehčit placatce.
Usínám za jízdy, musím si dát šlofíčka. Takže brzký výjezd je celkem vlastně na nic a zase toho nenajedu tolik, kolik bych si představoval.
Cesty střídavě dobré a špatné. Krajnice jsou celkem rozbité, komfort jízdy nic moc.
V pozdním odpoledni v Bogdanově mi přestává fungovat zadní přehazovačka. Prdlo lanko. Žel nemám tak jemný křížový šroubovák, abych se podíval jestli jsem schopen závadu odstranit. Kruci, kruci, kruci. Budu muset jet k nějakému většímu městu a tam najít servis. Nebo alespoň železářství.
Po cestě k onomu městu jako na potvoru žádná vhodná čekárna není. Takže dojedu až do něj na nejtěžší převod. V Tuszyně nic vhodného nenacházím, takže jedu až za město a stavím u první vhodné čekárny. Je to nějaká...dalo by se skoro říct...vyloučená lokalita (to je hrozný termín). Snad mě tady lidi nezbijí.
6.den čtvrtek 1.9.2016
Žeromin – Tuszyn – Žeromin – Rzepki – Czarmocin – Bédkow – Újazd – Budziszewice – Ježów – Slupia – Skierniewice – Bolimów – Aleksandrów - Szmanów - Maszna – Kampinos – Leszno – Kepiaste
152 km, celkem 770, čas 9:11 (16.6 km/h)
ranní čekárna
přes dálnici
kostel v Tuszyne se sochou Jana Pavla II
před cykloobchodem, už s opraveným lankem
polský mezník
pauzička u kašny
Skierniewice
další pauzička v parku
jedu na Sochaczew
cyklostezka
zase přes dálnici
silnice, do Waršavy 45
noční křižovatka, jedu doleva
ukázka polské mapy
Ráno se mi daří vstát dřív než první lidé kolem čekárny do obchodu.
Jedu zpět s nefunkční přehazovačkou do Tuszyna. Ptám se nejdřív po železářství. Lidé mě posílají na vzájemně se vylučující místa. Nakonec nějaký obchod nacházím a zakupuju křížový šroubovák. Ale do přehazovačky se mi stejně nedaří se dostat. Viděl jsem ceduli „Serwis rowerowy“, takže čekám na náměstí do devíti, než servis otevře. Mezi tím si ve slovníku hledám nějaká slova, která by se mi mohla hodit, i když problém je zřejmý na první pohled. První školní den, děti jdou v nějakém procesí z kostela do školy.
Pan majitel s opravou chvíli zápasí. Ptá se mě jestli chci lepší nebo horší lanko (samozřejmě že lepší). Oprava 30 zl. Na stěně vidím novinový obrázek jak dělá ve městě rikšu.
V deset jedu kolem čekárny kde jsem nocoval. To je tři až čtyři hodiny sekera. Takhle do Tallinnu nedojedu snad ani letos! Budu muset jet do noci abych smazal časové manko.
Už za tmy odbočuju z hlavní cesty do Varšavy a doufám že na vedlejší silnici budou nějaké vhodné čekárny. Silnice je ale celkem rušná, pořád jezdí kamióny. Takže se ubytovávám v první zastávce. Prosklené.
Dnes se jelo dobře, škoda toho zdržení s opravou. Jet o dvě tři hodinky déle, mohl jsem mít rekord.
Jen co zalehnu do spacáku, namíří na mě auto světla. Musí se kvůli tomu postavit na silnici na štorc. Udělám pohyb jakože žiju. A čekám co se bude dít dál. Posádku to přestává bavit, odjíždí, trochu ale trochu bojuje s tím jak se na silnici natočil, aby si na mne posvítil. To máš za to, myslím si trochu škodolibě, že svítíš lidem do pokoje.
7.den pátek 2.9.2016
Nowy Dwór Mazowiecki – Nasielsk – Winnica – Pultusk – Obryte – Rzašnik – Bielino – Dlugosiodlo – Wasevo – Jelonki – Gniazdowo – Lubotyň
160 km, celkem 930, čas 9:00 (17.8 km/h)
čekárna
rovně na Nowy Dwór
přes Vislu
v parku, Nowy Dwór
u busty Jana Pavla II
objížďka
v kinech je zrovna film o polské národní tragédii
nejen u nás jsou Čapí hnízda
Ráno už je celkem chladno. Musím udělat tři kolečka kolem čekárny abych nedrkotal zubama.
Provoz hustý už od rána. Jedno auto má smůlu a evidentně mu něco skočilo z lesa do skla. To musela být šlupka. Akci samotnou nevidím, jen výsledek. Na silnici se dělá zácpa. Jedu dost dlouho lesním úsekem, takže mi naskočí do hlavy „Básník les“ od Vltavy. Do konce dne se jí už nezbavím, někdy si ji musím zpívat i nahlas.
Přejíždím přes Wislu.
U jednoho obchodu se ke mně přitočí místní ochmelka. V ruce flašku vodky, takovou tu čtvrtlitrovou. Už teď ji má jak z praku, ale to mu nebrání to do sebe obrátit na ex. Snad pětkrát se mně ptá kam jedu a proč. A pořád si na něco stěžuje. Chce vědět kudy pojedu, tak jen řeknu nějaké náhodné jméno další vesnice. Tahle trasa se mu nějak nezdá, takže mi vymýšlí jinou, snad až k polsko-litevským hranicím, i když o to vůbec nemám zájem. Ale nakonec všechna voda steče z hora dolů (a Stázička se dostane Kubovi za ženu), takže se mi podaří od něj odjet.
Za tmy jsem zase na nějaké hlavnější silnici. Dalo by se asi ještě chvíli jet, ale počet a rychlost aut mě přesvědčují že za nějakých patnáct, možná dvacet kilometrů navíc to riziko nestojí. Uhýbám z hlavní silnice a jedu do náhodné vesnice, kde snad bude čekárna. Je tam. Sice to není žádný luxus, ale ani zatím to nejhorší místo, kde jsem nocoval.
Kolem půlnoci u mě zastavuje auto. Řidič volá „Žije pán?“. Odpovídám že je všechno v pořádku.
8.den sobota 3.9.2016
Šniadowo – Lomža – Jedwabne – Przytuly – Lawsk – Szczuczyn – Grajewo – Prostki – Wišniowo Elckie – Sypitki – Pisanica – Borzymy – Kalinowo - Cimochy – Lipówka
168 km, celkem 1098, čas 9:18 (18.1 km/h)
dnešní čekárna
přes Narew
kostel
cesta z drobných kamínků. nic moc pro kolo
další kostel
kilometrovník
doprava
jedu po nějaké hlavní silnici. za bílou čárou příliš prostoru není
a ještě jeden svatostánek
u památníků hrdinům
do Ruska 91
kostel
silnice
tudy už vlak asi nejel hodně dlouho
asi bude pršet
Ráno vyjíždím trochu déle než obvykle. No jó, „pán“si musel přispat a myslí si že na něj všechno počká. Takhle tam ale letos nedojedu.Ráno jedu po hlavní silnici s velkým provozem a rozbitými krajnicemi. Nic moc. V Lomže uhýbám na vedlejší. V sedm večer se najednou zatáhne jako kdyby měla nastat snad Apokalypsa.
Ale jedu ještě až do osmi, než najdu čekárnu. Sotva se usadím na lavičku – stejvák jako...prostě průtrž mračen. Tak to jsem měl zase jednou štěstí.
Litva na dohled.
9.den neděle 4.9.2016
Raczki – Bakaniuk – Suwalki – Lipowo – Szypliszki - Budzisko – Pasiekos (LT) – Kalvaria – Marijampolé – Vinčai – Ververiai – Juragiai – Bijunai – Dievogala – Kaunas
170 km, celkem 1268, čas 9:41 (17.6 km/h)
čekárna
jedu do mlhy
Litva na dohled
Suwalki
kolegové
silnice
čekám jestli nepřestane pršet
poslední polská ves, alespoň v této části cesty
v Litvě
na Marijampolé
Trakenai
že by tady nevedli čekárny?
Kalvarija
výměna map na autobusovém nádraží
kruhový objezd
čekárny tu jsou
,
kostelík
za chvilku začnu bloudit
čekárna v noci
Ráno se mi vůbec nechce ze spacáku. Vítr a déšť. Kolem osmé déšť trochu ustává, takže se dokopu vyrazit po příhraničních cestách do Litvy.
Po poledni začíná silně pršet, asi hodinu čekám v Suwalkách v čekárně. Ale začínám usínat a přepadávat, takže se donutím vyrazit do deště. Nad Litvou se zdá že by pršet nemuselo.
Měl jsem pravdu. V Litvě neprší, tam už přímo leje.
Až do Kalvarie jedu po hlavní silnici, provoz hustý, hodně kamiónů. Beru si raději reflexní vestu. Na autobusové zastávce pod prvním vhodným přístřeškem měním mapové podklady a zjišťuji míru promočení. Odhaduji ji na 90%.
Nové mapové listy si dávám do kapsy a vyrážím dál. Když si na dalším vhodném místě dávám pauzu, zjišťuju že se mi v kapse rozmočily a potrhaly. No jsem teda blbec! Pokouším se zachránit co se dá a opatrně od sebe odděluju přilepené listy. Něco přečíst jde, nějak to snad půjde. Opravenou mapu zabaluji alespoň do igeliťáku.
Odbočka – se sehnáním mapy pobaltí jsem měl celkem problémy. Nakonec se mi zadařila mapa 1: 400 tis., což není tak úplný luxus jako Polsko 1:300 tis., ale taky žádná hrůza jako 1:800 tis., která mi „hrozila“. Mapa není v kroužkové vazbě, takže jednotlivé listy prostě hulvátsky trhám.
Sjíždím z hlavní silnice abych se vyhnul velkému městu a cesta (i když mě tam vedly cedule) se mění z asfaltu na štěrkovou. A v mapě je značená normálně silnice. Co to má znamenat? Ptám se několika místních kudy na Dievogalu. Posílají mě kudy jedu. OK, tak dobrá, jedu dál. Cesta se ze štěrkové mění na polní, je tu spousta křižovatek a odboček a samostatně stojících staveních. Po hodině takové jízdy po rozblácené cestě, v dešti a v teď už úplné tmě mi konečně (blbci) dochází, že tudy to opravdu nepůjde. Vracím se zpět a doufám že se mi povede trefit kudy jsem jel.
Na prvním asfaltu se dávám doleva a jedu snad ještě další hodinu než se dostanu do většího města. Zřejmě na předměstí Kaunasu, ale jistý si nejsem. Projíždím ulice, všude jen prosklené zastávky. Nakonec si však přeci jen všimnu jedné zděné velké čekárny, dokonce je trochu zastrčená (v rámci možností). Sedí tu jen dva kluci, hrajou něco na telefonu, pijou pivo a flušou před sebe. Uklidím se do druhého rohu a zjišťuji svoji situaci. Snažím se kluků ze zdvořilosti zeptat jestli tady mají místo, ale vůbec mě neregistrují anebo dělají že mi nerozumí. OK, tak si každý pojedeme to svoje. V deset konečně vypadnou, takže mám prostor se převléknout do toho nejsuššího co najdu a rozložit spacák.
Pobaltí mě tedy zrovna pěkně nepřivítalo. Snad to bude dále jiné.
10. den pondělí 5.9.2016
Virbališkiai – Zapyškis – Vilkija – Čekišké – Ariogala – Požečiai – Betygala – Žaiginys - Vilkiškiai – Šaukotas
160 km, celkem 1428, čas 9:29 (16.9 km/h)
čekárna ráno
tak že bych jel včera správně
asi ne. raději se vracím
kilometr k přívozu
čekání na přívoz
na přívozu
lodní můstek? kabina?
výstava fotografií u přívozu
kostel
kdo z koho
přes dálnici
Ariogala
změna povrchu
červánky v Litvě
Ráno se mi vstává těžce. Probírám se snad na čtyřikrát. Ti z odvážnějších cestujících si se mnou chtějí povídat ještě když jsem ve spacáku. „Odkud jsi“. „Kam jedeš“, „Proč to děláš“ „Nebojíš se“ a tak dále a tak podobně. Na zastávce je relativně dost lidí, ale povede se mi vychytat chvilku, když tam není nikdo a donutím se vstát.
Mám sbaleno a jsem připraven vyrazit. Ale prší, tak čekám až trochu přestane. Mezitím se ke mně na lavičku posadí nezávisle na sobě dva místní. Jeden z nich byl řidič kamionu. Při rozhovoru se mno pořád vytahuje zpod bundy plastovou láhev s pivem a po loku ji zase uklízí. Než přijede jeho autobus tak ji zvládne celou a vyhazuje ji koše.
Ptá se mě, mimo jiné, proč čekám a nejedu. „Ja padažďu na lúčij pagodu“.
Jo hochu, dneska už to lepší nebude, odpovídá. Kecal, po půlhodině přestává pršet a počasí se alespoň trochu zlepšuje, takže konečně vyrážím. Taky říká že je dobře že mám reflexní vestu, protože je tady povinná. To jsem ani nevěděl. Ale později v ní potkávám každého cyklistu, takže v tomhle asi nekecal.
Jede se výborně, daří se mi jet i po dobrém asfaltu, počasí se zlepšilo jak to jen šlo.
Nedaří se mi trefit do odbočky na Vilkiju, takže se vracím po cca 5-ti kilometrech zpět, když si uvědomím svůj omyl.
Když konečně odbočím k přívozu po asi kilometru se raději ještě ptám dědy vedoucí kolo po druhé straně silnice. Ano, jedu dobře. A začne se se mě ptát „odkud jsi“, „kam jedeš“ a „proč to děláš“. Dále se dozvídám že dělal číšníka (snad i někde v zahraničí) a že byla velká sháňka po českém pivu. Na to konto mi prozrazuje tajemství chuti českého piva. Dle něj je to dáno kvalitní vodou. Hle co se člověk všechno nedoví při přechodu řeky Nemuas.
Přívoz přes řeku. 0.60 E. Na druhém břehu je zrovna nějaká výstava fotografií.
I za přívozem je dobrá cesta (ve smyslu že je na ni asfaltový povrch). Až když odbočím z hlavní sinice, jedu cca ještě hodinu po štěrku, na kterém to příliš dobře nejede. Už mi dochází proč je tu tolik zaprášených aut.
Čekárnu dnes nacházím až za tmy. Je prostorná, jediná nevýhoda je že je celkem v centru vesnice. Chvilku na mě ostře doráží místní pes, ale za chvilku ho to znudí, takže hrdě odchází, když si splnil svoji hlídací povinnost. "tak na mne místní psi štěkají tak jako bych mlátil jim do plotu holí". Ale jinak je zde celkem klid, tak snad to bude z tohoto pohledu dobré.
11. den úterý 6.9.2016
Šiaulénai – Nirtaičiai – Radviliškis – Aukštelkai – Kauksnujai – Pakruojis - Linkuva – Steigviliai – Žeimelis – Adžuni (LV) – Bauska – Davini – Vecumnieki
152 km, celkem 1580, čas 9:26 (16.1 km/h)
čekárna
čekárna uvnitř
tohle už není ani štěrková cesta, spíš písčitá
Rupliškis. neodolal jsem tomu názvu
zase na asfaltu
cedule
Pakruojis
kávička po nákupu proviantu
asfalt jen u osy silnice
poslední litevská ves
Bauska rovně
kostel
čokoláda Vilnius. moc mi nejede
Bauska 27 km
poslední kilometry k hranici. a takhle to vypadá když vás předjede kamion
v Lotyšsku
Bauská oblast
Adžúni
v Bausce
přes Müsu
Vecumnieki 25
že by tady nevedli čekárny?
změna povrchu. nekecali
provoz
silnice
Vecumnieki 14
křižovatka
žně
Vecumnieki. konečně
do Rigy 44
kostel Vecumnieki
ukázka mapy Pobaltí. žlutě označeny "stone road"
Ráno vyrážím brzy, kolem půl sedmé. Takhle by to mělo být vždy. Až do poledne mlha hustá tak, že by se dala krájet.
Cesty relativně dobré, jen na konci je asfalt jen ve středu silnice. Po šterku jet nechci, takže raději dávám pozor i na auta zezadu a raději na tu chvilku uhnu na štěrkový kraj.
Přechod do Lotyšska. Čekáren tady zatím příliš nevidím. Snad se to časem zlepší.
V Bausce se ptám na cestu do Vecumnieku. Raději dvakrát. A na oba dotazy je odpověď tudy a tudy, ale je tam špatná cesta. To se asi spletli nebo jsem špatně rozuměl. Vždyť na mapě je normálně silnice a navíc je to spojnice celkem větších měst. Mávám nad tím rukou.
Ale měli, želbohu, pravdu. Po nějakých pěti kilometrech mi to potvrdí nejen změna povrchu ale i značka. Jak je to možné? Dívám se do značek na mapě a opravdu. Použitá barva silnice označuje „stone road“. Kruci, čeká mě nějakých dvacet nebo kolik kilometrů po šterku do Vecumnieku. Na něm to moc nejede. Otáčím mapu a...kruci, kruci, kruci, a pak dalších asi dvacet do Kegumsu.
Kdybych to chtěl objet tak bych musel až do Rigy, takže zatnu zuby a najíždím na štěrk. Komfort jízdy se znatelně zhoršil. Snad to ustojí ty protiprůrazové pláště, které jsem si před cestou pořídil.
Do Vecumnieku dorážím až za tmy, ale kdyby tady byl normální asfalt, mohl jsem dojet až někam ke Kegumsu.
Projíždím město. Žádná vhodná čekárna. Vidím altán, ale je na soukromém pozemku. Takže nic. Nacházím autobusové nádrží s prosklenou čekárnou.
Odrazují mě lampy a obrázek kamery.
Nakonec se tedy rozhoduji pro park kousek od hlavní silnice. Mládež tam ještě drnká na kytaru, takže čekám opodál až půjdou domů.
Ležení si zřizuju na relativně široké lavičce. Snad nebude v noci pršet.
12. den středa 7.9.2016
Kegums – Suntaži – Malpils – Sigulda – Inciems – Straupe – Rubene – Valmiera – Buka – Sauli
177 km, celkem 1757, čas 9:40 (18.3 km/h)
lavička v parku
paní uklízí
Kegums 33, z toho 19 po "stone road"
Kegumská oblast
a takhle vypadá údržba silnice. za strojem zůstávají i dost velké šutry
zase na asfaltu
silnice
Kegums
na hrázi probíhají zrovna nějaké úpravy. pro chodce je ale otevřena
cedule
zprava letadlo
že bych to vzal na Moskvu?
Suntaži
Malpilská oblast
Sigulda
tady rovně
kávička v Siguldě na vlakovém nádraží
úkryt před deštěm
najíždím na hlavní silnici a jedu až do Valmieri
Valmiera ještě 29. prostoru za bílou čárou příliš není
konečně ve Valmieře
kávička ve Valmieře
na Rüjienu
Ráno mě vzbudí partička místních ochmelků. Sotva otevřu oči všimnu si jak se ke mně blíží trojička. Mluví na mne lotyšsky a jeden si cvrnká do krku. Co se asi bude dít. Zatím nereaguji. Pořád na mne něco hlásí lotyšsky. Když tomu nejchytřejšímu (nebo nejméně opilému, nevím) dojde že s jeho mateřským jazykem nepochodí, takže zkusí angličtinu. A jestli nemám nějaké pití (to je to cvrkání do krku – volné vysvětlení: podle pověsti zachránil nějaký voják život carovi. A co že za to chce. Chci aby mi všude kam přijdu nalili vodku. A dostal na to glejt. Ale samozřejmě ho při nejbližší pitce ztratil, takže si to nechal vytetovat na krk). Ne, nemám, odpovídám. Kecám, mám ještě jedno pivo, ale to jak by se o to asi tak podělili? A Eura máš? Dvě Eura? Nic. Tak alespoň jedno Euro, slevuje z požadavku. Připomínám že stále ležím na lavičce ve spacáku, čili celkem v dost nevýhodné pozici oproti třem chlapům stojícím nade mnou. Klidně bych jim dvě Eura dal, ale vytáhnu peněženku a co já vím co se bude dát dál? Peníze fuč, pas fuč...Takže vymýšlím větu „Sorry, but you want something who sleep in the park? What is it? I have still long way in front me“ (angličtináři prominou). Tomu co pochopil že s lotyštinou neuspěje to zřejmě docvaklo, zdá se že se i trochu zastydí, takže se s pozdravy loučí a odcházejí. No, mohlo to dopadnou jakkoliv.
Mezitím se v parku objevuje paní co uklízí nepořádek. Po mně nic nechce, ani ke mně nepřijde.
Obloha hned od rána zatažená, zatím tedy neprší. Ale raději balím věci hned abych mohl vyrazit co nejdříve. Navíc mě čeká další nějakých dvacet kilometrů po štěrku. Není na co čekat.
Nakonec to bylo jen 19 kilometrů. Alespoň podle cedulí. A včera pán se psem říkal že je to dvacet! Takže jsem kilometr ušetřil.
V Siguldě začíná pršet. Často zastuvuju pod přístřešky. Kruci, takhle nedojedu do Tallinu ani letos.
V Inciemsu najíždím na rychlostní silnici A3 E 264a jedu po ní nějakých cca 40 km až do Valmiery. Žel krajnice za bílou čárou skoro není. Snažím se jet co nejvíce vpravo a i tak mě auta a kamiony skoro štrejchají (anebo mi to alespoň tak připadá).
Tak zase jsem ve velkém městě těsně před setměním. Musím ho nějak ho prostě nějak projet. Ale i tak se zdržím na kafe v otevřeném bistru. Docela mě v tom dešti nabilo, takže snad ještě někam dojedu. Z města vyjíždím už za šera.
Zastavuju v první čekárně. Nic moc. Malá, teče sem voda, něco tady smrdí (tedy ne že já bych zrovna voněl) a v koši je počítač. Divné místo. Ale už je celkem pozdě, asi bude pršet, dneska nic lepšího neseženu.
13. den čtvrtek 8.9.2016
Rüjiena – Lilli (EST) Karsi-Nuia – Viljandi – Vöhma – Arkma – Türi – Lelle
188 km, celkem 1945, čas 10:49 (17.4 km/h)
včerejší čekárna se mi příliš nepovedla
Baltský řetěz. dosud jsem o tom nevěděl
Rüjiena
tady rovně
náměstíčko v Rüjianě
poslední lotyšské kilometry
v Estonsku
cedule
Lilli
na Karksi-Nuia
chvíli za mnou běží pes, ale pak ho to přestaně bavit
a už jsem v Karksi-Nuia
chvilku po cyklostezce
čekárny jsou tady pěkné . tady bych měl i zápraží
první ukazatel na Tallinn.163 km
Viljandi
silnice
totální stanice u silnice
odpočinek v parku
Tallinn se blíží
čekárna večer
Asi kolem třetí mě vzbudí nějaká partička. Tři kluci a děvče. Děvče má batoh. Jsou trochu líznutí, ale ještě tak nějak v pohodě. A odkud že jsem, kam jedu, proč to dělám a jestli se nebojím. A že se s nima musím napít. A z batohu vytahují whisky. Donutí mě snad ke třem panákům. Takže chlastám whisky a přitom ležím ve spacáku. A co že na tomhle divném místě (čekárna na nějaké křižovatce kde ani nejsou domy) dělají v tuhle dobu oni? Čekají na taxíka. Jeden z nich mi něco pokládá na kolo. Že prý na ráno.
Taxík přijíždí, odcházejí aniž by se rozloučili. No nic, ještě chvilku spát.
Po probuzení zjišťuju že mi na kolo dal nějaké masové tyčky nebo co mělo být. Nechávám to na lavičce.
Při opravdu drobné hygieně v rybníce si všimnu studánky. Doplňuji vodní zásoby z přírodního zdroje. Maximum vody co si vezu s sebou je čtyři a půl litru. Někdy je to zbytečně příliš, někdy zase málo.
Přechod do Estonka. Pěkné silnice, někdy i cyklostezky kolem silnic, vesnice uklizené. Estonsko na mne, alespoň teď na začátku, dělá dobrý dojem.
Jedu dnes trochu na trochu na dřeň,a bych mohl být zítra co nejdříve v Tallinnu a stihl zařídit v nějaký rozumný čas nějaký kemp. Přeci jen by sprcha už celkem přišla vhod.
Srubová čekárna u hlavní silnice nějakých sedmdesát kilometrů od průběžného cíle.
14. den pátek 9.9.2016
Ketha - Rapla – Kohila – Kangru – Tallinn – Maardu
108 km, celkem 2053, čas 6:53
čekárna ráno
zase chvilku po cyklostezce
kostel
pauzička u vody
Tallinn na dohled
přes dálnici
v průběžném cíli. u cedule na tachometru 2010 km
plán města
jedu, držím se směru na centrum
ve městě
přes most. pořád na cestě do centra
kino
na nějaké křižovatce
zrovna se připravuje nějaký bežecký závod
památník
muzeum okupace
kostel
svatebčani
plán centra
vítězná kávička
kostel
náměstí v centru. něco jako Staroměstské
tudy na trajekt
metodistický kostel
jedu podél zálivu
pohled na záliv
zřejmě nějaká skulptura
kotviště
uhýbám od vody a jedu nějakým borovým hájem
vysílač?
už jsem pryč z Tallinnu a kemp zatím nikde. navíc vjíždím do nějaké průmyslové zóny
Maardu -brána
kostel v parku
cedule k hostelu
lístek z hostelu
dostávám pokoj. kolo taky
sušení "vypraného" oblečení
plánování cesty zpět. na obrázku jen estonská část zpáteční cesty
Ráno se trapná chvilka nekoná jen se štěstím. První lidi přijdou na zastávku těsně potom, co vstanu. Děsná zima. Zatím asi největší. Promrzlými prsty se mi ani nedaří pořádně všechno sbalit. Ulehčuju placatce.
U cedule Tallinn mám na tachometru 2010 km.
Vjíždím do města. Prostě někam jedu, ani přesně nevím kam. Jen se držím cedulí „centras“. Na něco jako centrum se dostávám a dávám si vítěznou kávu.
Už je dost po poledni, chci najít nějaký kemp a dát se trochu do kupy. Takže na nějaké kochání moc času není.
S kempem jsem myslel že to bude jednodušší. Že prostě pojedu a nějaký uvidím. Nechávám si je hledat v ČR, ale ty názvy v mapě vůbec nepoznávám.
Nakonec dojedu až do dalšího města. Vidím ceduli hostel. Ještě je trochu času, tak zkouším jet dál. Zastavuju i nějaké kluky, jestli tady neví o nějakém kempu. Nevědí ale radí mi ten hostel. Zkouším jet dál, ale nakonec to vzdávám a jedu k hostelu Gabriel.
Hostel funguje zřejmě hlavně pro gastarbaitry , takže recepční je trochu překvapený. Anglicky umí ještě méně než já, takže komunikujeme v „ruštině“.Ale pokoj dostávám. Jen je trochu problém s kolem. Ptám se jestli bych si ho sem mohl dát. Tady kousek je hlídané parkoviště, odpovídá. „Nět motocykl, velik“. Asi nerozuměl když jsem použil že „no u meňá bike“, resp. si myslel že myslím motorku. OK, dáme to do skladu. Když kolo vidí tak mi dovolí dát ho dokonce na pokoj.
Sprcha, praní, wi-fi. V tomhle pořadí. Píšu pohledy a připravuju si zpáteční cestu přes Estonsko. Po dvou týdnech postel.